Otevřít menu

Na úvodní stranu Obecní knihovna na Rusavě

MegaKnihy.cz Babička a dědeček do školky velkyctvrtek.cz ctenipomaha.cz ceskomluvi.cz skipcr.cz
Návštěv :
Celkem : 4334
Týden : 4
Dnes : 0
podrobnosti

Střípky z historie čtenářství v naší obci

… záliby ve čtení je dosti. Čítají, kdo má kdy a kdy sa dá; mladí čítají doma i na pastvě; i za deště jsme uviděli pod stromem horlivého mladíka čtenáře. Čtou i dospělí. Z novin zvláště „ Nový lid“ je čítán a „Zájmy zemědělského a lesního dělnictva“. Z knih rádi berou historické.

„ …přečetla všecko, co si mohla na Rusavě vypůjčit z knihovny odboru Národní jednoty pro severovýchodní Moravu a z jeho soukromé knihovny. (…ze soukromé sbírky Daniela Slobody, který zde zastával místo evangelického faráře. Tato "zapadlá dědina v údolí rusavského potoka" se mu stala druhým domovem. Trvalou připomínkou na jeho dlouholeté působení na Rusavě je budova fary, školy a zejména kamenného evangelického kostela, o jehož stavbu se významně zasloužil. Osobitá valašská kultura této obce mu učarovala natolik, že věnoval velkou část svého života úsilí zaznamenat alespoň malý kousek z ní pro budoucí generace.

Sloboda byl od mládí vášnivým čtenářem. Přátelské kontakty s řadou osobností mu umožňovaly získávat odbornou literaturu i beletrii, a tak si na Rusavě vybudoval obdivuhodně rozsáhlou knihovnu, z níž mnoho knih půjčoval svým přátelům a známým. Již kolem roku 1840 se snažil na Rusavě založit místní knihovnu, jejímž prostřednictvím chtěl více působit na duchovno svých farníků. Vesničané – ač každá rodina měla svou bibli i několik zpěvníků – nebyli na takový počin připraveni: „Brzo sem však poznal, že se o marnou pokouším věc…,“ komentoval posléze žalostný výsledek svého úsilí v dopise příteli Šemberovi v dubnu 1841.

SLOBODA Daniel - evangelický kněz

(* 20. 12. 1809 Skalice Slovensko, †10. 11. 1888 Rusava)

OBRÁZEK : pam.deska_.sloboda_.jpgByl to muž neobyčejně vzdělaný, širokého rozhledu, národně cítící, který ctil svou domovinu Slovensko, ale stejně tak miloval Moravu, v níž převážnou část svého života působil. Jak výstižně poznamenal prof. Josef Macůrek, autor dosud nejobsáhlejšího pohledu na jeho život a dílo: „Jako národní, skutečně lidový obrozenecký buditel lidu i osvětový pracovník, jako badatel v oboru moravské i slovenské etnografie, jazykovědy i historie, jako odborník v přírodních vědách (botanice, meteorologii, fenologii) se Sloboda po několik desetiletí intenzívně zúčastňoval moravského, českého i slovenského kulturního, osvětového i vědeckého ruchu… Bez stopování Slobodovy životní dráhy, jeho osvětové, literární i vědecké činnosti, bez pohledu na jeho mnohostranné působení není a nebude asi možné napsat ani novodobé dějiny východní Moravy, neřknu-li Moravy celé, ani vylíčit rozličné cesty moravskoslovenské a vůbec československé spolupráce i vzájemnosti v devatenáctém století.“)

TÁBORSKÝ František – básník

(* 15. 1. 1858 Bystřice pod Hostýnem, † 21. 6. 1940 Praha)

Vystudoval slovanské gymnázium v Olomouci a v roce 1878 odešel do Prahy na filozofickou fakultu. Je autorem mnoha básnických knih, z nichž připomeňme Básně, Melodie a Breviář. V létě roku 1928 se zúčastnil památné schůze ve valašskomeziříčské sokolovně, která rozhodla o vydávání časopisu Naše Valašsko (název navrhl F.T.). Jeho nesmrtelným dílem je etnograficky cenná kronika RUSAVA (ilustrovaná Františkem Kašparem). Jeho celoživotní dílo ocenila v roce 1938 Masarykova universita udělením doktorátu h.c. František Táborský je pohřben ve svém rodišti Bystřici p. Hostýnem.

KAŠPAR Adolf - malíř a ilustrátor

(* 27. 12. 1877 Bludov u Šumperka, †29. 6. 1934 Železná Ruda)
Absolvoval učitelský ústav v Olomouci, AVU v Praze u prof. Pirnera. Cestoval po Slovensku, Polsku, Rakousku a Itálii, byl i v Paříži, kde studoval francouzské ilustrátory. Mnoho let strávil v Rusavě pod Hostýnem. Je autorem ilustrací ke knize Františka Táborského Rusava - život valašské dědiny. Jeho obrazy a knižní ilustrace mají pro současnost nejen uměleckou, ale i dokumentární hodnotu. Stal se ceněným a vyhledávaným ilustrátorem - ilustroval Nerudovy Romance štědrovečerní, Kam s ním?, Z letních vzpomínek; Jiráskovu Filosofskou historii, Temno, F. L. Věka, kroniku U nás, Raisovy Zapadlé vlastence a Západ, Wintrova Mistra Kampana, bibliofilské vydání Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské a řadu dalších . Kašpar sám nerad slýchal, že je ilustrátor, byl také malířem, výborným akvarelistou. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. A byl také grafikem, vytvářel jemné listy, lepty, litografie a linořezy.

Použité zdroje informací:

Zpravodaj obce Rusava - PDF dokument

ročník: XVIII.

prosinec

číslo: 4/2009

TÁBORSKÝ,Fran­tišek,1858–1940

Rusava : život valašské dědiny / slovem vypravuje František Táborský ; kresbou Adolf Kašpar ; [úvod a doslov Milan Charvát]. – 2. vyd. – Vizovice : Lípa, 1993. – 147 s., [13] l. obr. příl. – Reedice 1. vydání z r. 1928. – Obsahuje poznámky, rejstřík, souhrn německy. – ISBN 80–285–0030–1 : Kč 135,00


Lidová píseň z Rusavy:       

Já jsem Valach od Čerňavy

Z rostrhanej Rusavy;                     postava_zena_v_moravskem_lidovem_kroji_cela_postava_vcetne_bot_skica.jpg

Já mám ovce biluneňké

Vodívám jich do trávy.

 

Já jsem Valach od Skalného,

Nemám já nic svojeho

Jenom děvče, to má klíček

Oj od srdca mojeho.

 

Já jsem dcérka od Čerňavy,

Z rostrhanej Rusavy;

Mám v zahrádce pěkný kvítek,

Dám si ho já do hlavy.

 

Já jsem dcérka od Skalného,

Viděla jsem milého,

A já vyjdu na zahrádku

Zavolám já na něho.

 

Ach šuhajku ráda ťa mám,

Půl života za ťa dám,

A kde tebja nedostanu

Nikdá sa já nevydám.

 

Děvucho s líčkem červeným,

Za žádnou ťa nezměním,

A kde tebja nedostanu

Nikdá sa neožením. 

 

Pověst z Rusavy:

Čertovy skály

Mozolova Rozína v Rusavě hrozně ráda tancovala. Jednúc – je to už velice dávno – když ju nikdo dlúho nebrál, dožrala sa a povídá: „Kdyby už sám čért pro mňa přišél! Dušu bych mu dala kdyby si se mnú poskákál! “Ani nedořekla, kde sa vezne tu sa vezne jakýsi myslivec. Pojál Rozinu a tancoval s ňú, tancovál, ani jeden kúsek nevynechali. Ale když už svítalo, praví čért: “Brrr, Rozinko, bude deň, brrr, slíbilas ně dušu, sbíraj sa do pekla, brrr než kohút zazpívá, mosíme tam byť!“ Rozina sa hrozně dolekala a teprú včil si všimla, že milý ten myslivec má rohy, ocas a na nohách kopýtka! A když ju ten čért začál natáhať, vykřikla: „Spěš nepújdu, dokuď rusavskú vodu nezastavíš!“ A hupky dóm. Ale čért sa tej práce nepolekál. Začál lámať hrozné skaliska, snášal jich na hromadu a potók zastavovál. A když nese tú poslední, pustí milá Rozinka z kurníka kohúta, ten zakokyrýkál, čért sa zalekál a brrrk preč, stratil sa, enem trochu smradu po něm ostalo. Tak sa milá Rozínka zachránila a už jakživ sa ji do tanca nechtělo. A tý skaly, co čért nanosil, trčíja nad Rusavú dodnes. „Móžete sa přijíť na ně podívať a litovať teho nebudete!“ 

Ukázky vybrány z knihy:

FIŠER,Zdeněk,1952-

Toulky dávnou minulostí podhostýnského kraje / Zdeněk Fišer, Jaroslav Pospíšil, Jaroslav Pospíšil ; il. Lenka Kotasová-Stanovská, Oldřich Páleníček. – Vizovice : Lípa, 1997. – 125 s., ilustr.
ISBN 80–86093–11–5 : 150.00