Střípky z historie čtenářství v naší obci
… záliby ve čtení je dosti. Čítají, kdo má kdy a kdy sa dá; mladí čítají doma i na pastvě; i za deště jsme uviděli pod stromem horlivého mladíka čtenáře. Čtou i dospělí. Z novin zvláště „ Nový lid“ je čítán a „Zájmy zemědělského a lesního dělnictva“. Z knih rádi berou historické.
„ …přečetla všecko, co si mohla na Rusavě vypůjčit z knihovny odboru Národní jednoty pro severovýchodní Moravu a z jeho soukromé knihovny“. (…ze soukromé sbírky Daniela Slobody, který zde zastával místo evangelického faráře. Tato "zapadlá dědina v údolí rusavského potoka" se mu stala druhým domovem. Trvalou připomínkou na jeho dlouholeté působení na Rusavě je budova fary, školy a zejména kamenného evangelického kostela, o jehož stavbu se významně zasloužil. Osobitá valašská kultura této obce mu učarovala natolik, že věnoval velkou část svého života úsilí zaznamenat alespoň malý kousek z ní pro budoucí generace.
Sloboda byl od mládí vášnivým čtenářem. Přátelské kontakty s řadou osobností mu umožňovaly získávat odbornou literaturu i beletrii, a tak si na Rusavě vybudoval obdivuhodně rozsáhlou knihovnu, z níž mnoho knih půjčoval svým přátelům a známým. Již kolem roku 1840 se snažil na Rusavě založit místní knihovnu, jejímž prostřednictvím chtěl více působit na duchovno svých farníků. Vesničané – ač každá rodina měla svou bibli i několik zpěvníků – nebyli na takový počin připraveni: „Brzo sem však poznal, že se o marnou pokouším věc…,“ komentoval posléze žalostný výsledek svého úsilí v dopise příteli Šemberovi v dubnu 1841.
SLOBODA Daniel - evangelický kněz
(* 20. 12. 1809 Skalice Slovensko, †10. 11. 1888 Rusava)
Byl to muž neobyčejně vzdělaný, širokého rozhledu, národně cítící, který ctil svou domovinu Slovensko, ale stejně tak miloval Moravu, v níž převážnou část svého života působil. Jak výstižně poznamenal prof. Josef Macůrek, autor dosud nejobsáhlejšího pohledu na jeho život a dílo: „Jako národní, skutečně lidový obrozenecký buditel lidu i osvětový pracovník, jako badatel v oboru moravské i slovenské etnografie, jazykovědy i historie, jako odborník v přírodních vědách (botanice, meteorologii, fenologii) se Sloboda po několik desetiletí intenzívně zúčastňoval moravského, českého i slovenského kulturního, osvětového i vědeckého ruchu… Bez stopování Slobodovy životní dráhy, jeho osvětové, literární i vědecké činnosti, bez pohledu na jeho mnohostranné působení není a nebude asi možné napsat ani novodobé dějiny východní Moravy, neřknu-li Moravy celé, ani vylíčit rozličné cesty moravskoslovenské a vůbec československé spolupráce i vzájemnosti v devatenáctém století.“)
TÁBORSKÝ František – básník
(* 15. 1. 1858 Bystřice pod Hostýnem, † 21. 6. 1940 Praha)
Vystudoval slovanské gymnázium v Olomouci a v roce 1878 odešel do Prahy na filozofickou fakultu. Je autorem mnoha básnických knih, z nichž připomeňme Básně, Melodie a Breviář. V létě roku 1928 se zúčastnil památné schůze ve valašskomeziříčské sokolovně, která rozhodla o vydávání časopisu Naše Valašsko (název navrhl F.T.). Jeho nesmrtelným dílem je etnograficky cenná kronika RUSAVA (ilustrovaná Františkem Kašparem). Jeho celoživotní dílo ocenila v roce 1938 Masarykova universita udělením doktorátu h.c. František Táborský je pohřben ve svém rodišti Bystřici p. Hostýnem.
KAŠPAR Adolf - malíř a ilustrátor
(* 27. 12. 1877 Bludov u Šumperka, †29. 6. 1934 Železná Ruda) 
Absolvoval učitelský ústav v Olomouci, AVU v Praze u prof. Pirnera. Cestoval po Slovensku, Polsku, Rakousku a Itálii, byl i v Paříži, kde studoval francouzské ilustrátory. Mnoho let strávil v Rusavě pod Hostýnem. Je autorem ilustrací ke knize Františka Táborského Rusava - život valašské dědiny. Jeho obrazy a knižní ilustrace mají pro současnost nejen uměleckou, ale i dokumentární hodnotu. Stal se ceněným a vyhledávaným ilustrátorem - ilustroval Nerudovy Romance štědrovečerní, Kam s ním?, Z letních vzpomínek; Jiráskovu Filosofskou historii, Temno, F. L. Věka, kroniku U nás, Raisovy Zapadlé vlastence a Západ, Wintrova Mistra Kampana, bibliofilské vydání Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské a řadu dalších . Kašpar sám nerad slýchal, že je ilustrátor, byl také malířem, výborným akvarelistou. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. A byl také grafikem, vytvářel jemné listy, lepty, litografie a linořezy.
Použité zdroje informací:
 |
Zpravodaj obce Rusava - PDF dokument ročník: XVIII. prosinec číslo: 4/2009 |
 |
TÁBORSKÝ,František,1858–1940 |
Lidová píseň z Rusavy: 
Já jsem Valach od Čerňavy
Z rostrhanej Rusavy;
Já mám ovce biluneňké
Vodívám jich do trávy.
Já jsem Valach od Skalného,
Nemám já nic svojeho
Jenom děvče, to má klíček
Oj od srdca mojeho.
Já jsem dcérka od Čerňavy,
Z rostrhanej Rusavy;
Mám v zahrádce pěkný kvítek,
Dám si ho já do hlavy.
Já jsem dcérka od Skalného,
Viděla jsem milého,
A já vyjdu na zahrádku
Zavolám já na něho.
Ach šuhajku ráda ťa mám,
Půl života za ťa dám,
A kde tebja nedostanu
Nikdá sa já nevydám.
Děvucho s líčkem červeným,
Za žádnou ťa nezměním,
A kde tebja nedostanu
Nikdá sa neožením.
Pověst z Rusavy:
Čertovy skály
Mozolova Rozína v Rusavě hrozně ráda tancovala. Jednúc – je to už velice dávno – když ju nikdo dlúho nebrál, dožrala sa a povídá: „Kdyby už sám čért pro mňa přišél! Dušu bych mu dala kdyby si se mnú poskákál! “Ani nedořekla, kde sa vezne tu sa vezne jakýsi myslivec. Pojál Rozinu a tancoval s ňú, tancovál, ani jeden kúsek nevynechali. Ale když už svítalo, praví čért: “Brrr, Rozinko, bude deň, brrr, slíbilas ně dušu, sbíraj sa do pekla, brrr než kohút zazpívá, mosíme tam byť!“ Rozina sa hrozně dolekala a teprú včil si všimla, že milý ten myslivec má rohy, ocas a na nohách kopýtka! A když ju ten čért začál natáhať, vykřikla: „Spěš nepújdu, dokuď rusavskú vodu nezastavíš!“ A hupky dóm. Ale čért sa tej práce nepolekál. Začál lámať hrozné skaliska, snášal jich na hromadu a potók zastavovál. A když nese tú poslední, pustí milá Rozinka z kurníka kohúta, ten zakokyrýkál, čért sa zalekál a brrrk preč, stratil sa, enem trochu smradu po něm ostalo. Tak sa milá Rozínka zachránila a už jakživ sa ji do tanca nechtělo. A tý skaly, co čért nanosil, trčíja nad Rusavú dodnes. „Móžete sa přijíť na ně podívať a litovať teho nebudete!“
Ukázky vybrány z knihy:
 |
FIŠER,Zdeněk,1952- |